- pedosféra vznikla přeměnou svrchní části zemské kůry působením půdotvorných činitelů půdotvorným procesem
- vzniká dlouhodobým zvětráváním hornin
- půda
- pedologie – nauka o půdě
- půdní horizont – jednotlivé vrstvy půdy v půdním profilu
- půdotvorní činitelé – mají vliv na vznik a kvalitu půdy (z živé i neživé přírody)
- ornice - úrodná vrstva půdy vznikající zemědělskou činností na polích, obsahuje hodně humusu
- obsahuje organickou a anorganickou složku
Složení půd:
1. neživá složka
- pevné části (jíl, písek, úlomky hornin)
- půdní voda
- půdní vzduch
2. živá složka
Půdotvorní činitelé:
- matečná hornina – zvětrává a z ní půda vzniká
- podnebí – teplotou a srážkami ovlivňuje chemické reakce v půdě, splaveniny
- živé organismy – činnost mikroorganismů
- voda – povrchová i podpovrchová, pohyb složek půdy, rychlejší eroze
- reliéf – nadmořská výška, svahy, vnitrozemí kontra přímořská oblast
- čas – podmiňuje vyhraněnost půdního typu
- člověk – pozitivní a negativní zásahy do půdy, regulace půdotvorného procesu
- vznik půdy je složitý proces, na kterém se podílejí půdotvorní činitelé
- půdotvornými procesy se substrát dělí na půdní horizonty
- biotou – mikroorganismy, rostlinami, (půdní biota=edafon)
Vlastnosti půd
- rozlišujeme půdní druhy a půdní typy
- pH, úrodnost – schopnost půdy poskytovat živiny organismům a rostlinám k přežití, textura, úrodnost, chemické reakce
Dělení půd:
1) půdní druhy - určují se podle zrnitosti půdních částic
2) půdní typy - určují se podle vlastností půdních horizontů (jejich počet, mocnost a chemické vlastnosti)
- většinou následují: humusový, ochuzený (vyluhovaný), obohacený, matečná hornina
Půdní horizonty
- podle půdních horizontů se určují půdní typy
- nejlépe pozorovatelné na půdním profilu
- tři základní horizonty – A, B, C
o horizont A – svrchní pásmo, tvořen dokonale zvětralými částicemi, vysoký obsah humusu a je zbarven tmavě, probíhají v něm základní biologické procesy
o horizont B – obohacený o látky vyplavované z horizontu A, barva je závislá na druhu nahromaděných látek
o horizont C – půdotvorný substrát a nezvětralá matečná hornina
1) Půdní druhy
a. skeletnaté – kamenité:
- štěrkovité půdy obsahují více než 20% částic, které jsou větší než 2 mm, takovým částicím se říká skelet = drť a kamenité více než 50% takto velkých částic
- tyto půdy obsahují pouze velmi málo jílovitých částic, dobře propouští vodu, mají vysoký obsah půdního vzduchu, rychle vysychají
- jsou chudé na živiny
- Krkonoše, Jeseníky, Krušné hory, Šumava
b. lehké:
- převažují v nich částice o velikosti 0,1 – 2 mm
- jsou dobře propustné pro vodu, mají vysoký obsah půdního vzduchu, rychle vysychají, obsahují pouze málo jílovitých částic, obsahují málo živin, rostou na nich pouze nenáročné rostliny
- jsou snadno obdělávatelné, ale v zemědělství se příliš nevyužívají díky nízké úrodnosti
- 2 typy lehkých půd:
o písčité půdy – obsahují maximálně 10% jílovitých částic
ČR: Polabí, dolní Pomoraví, Česká tabule, Děčínská vrchovina
o hlinitopísčité půdy – obsahují 10 – 20% jílovitých částic, jsou pro zemědělství vhodnější (více úrodné)
ČR: Českomoravská vrchovina, podhůří České Vysočiny
c. středně těžké
- převažují v nich částice o velikosti 0,01 – 0,1 mm
- jsou dobře propustné pro vodu i vzduch, poměr jílovitých a písčitých částic je takřka vyrovnaný
- obsahují dostatek živin, jsou úrodné a pro zemědělství nejvhodnější
- př. hlinité půdy – 30 – 45% jílovitých částic, pro zemědělství zcela nejvhodnější
- ČR: Polabí, Poohří, Pomoraví, Podyjí, Poodří, Opavsko
d. těžké
- převažují v nich částice o velikosti pod 0,01 mm
- jsou špatně propustné pro vodu i vzduch
- v zemědělství využívány omezeně (pouze tehdy jsou-li dostatečně kypřeny)
- př. půdy jílovité
pozn.: pojem jako půda těžká, lehká, … používají především zemědělci
pojem jako písčitá, hlinitá požívají především pedologové
2) Půdní typy
- černozemě - nejúrodnější, mocný humusový horizont, nemají vyluhovaný horizont, nejteplejší oblasti (Jih Moravy, Polabí, Horno a Dolnomoravský úval)
- hlavní zemědělské oblasti
- hnědozemě - místně lemují oblasti černozemí, nejrozšířenější v teplých oblastech mírného pásu, všechny horizonty (Plzeňsko, Orlicko, Opavsko, okolí Berounky)
- hnědé lesní půdy (=kambizemě) - v pahorkatinách a vrchovinách, pod listnatými lesy
- podzolové půdy - kyselé, pod jehličnatým lesem, v chladných oblastech, hromadí se surový humus, (okrajová pohoří České vysočiny, Českomoravská, vrchovina, Beskydy)
- rendziny - zásadité půdy, krasové oblasti, na vápencích
- nivní půdy – podél řek, oblasti zaplavované
Žádné komentáře:
Okomentovat