Hledejte v chronologicky řazené databázi studijních materiálů (starší / novější příspěvky).

Zemědělství málo vyspělých zemí:

Nejnižším stupněm je tzv. samozásobitelství.
Zemědělská výroba je v důsledku nízké produktivity práce, nedostatku vody, absence jakékoliv mechanizace na velmi nízké úrovni a málo výkonná.

Zaměstnává většinu práceschopného obyvatelstva.
V rozvojových zemích, především Afriky, je všechna zemědělská produkce určena k přímé spotřebě obyvatelstva, ale díky vysokému přirozenému přírůstku přesto nestačí pokrýt ani základní nároky na výživu.

Dalším faktorem ovlivňujícím zemědělství rozvojových zemí je jejich koloniální minulost, která učinila tyto země závislé na pěstování a vývozu i jediné plodiny tzv. monokulturní zemědělství. (Proč je to pro ekonomiku nevýhodné?)

Základní potraviny pak země musí dovážet.

Plantážnické zemědělství je rozšířeno zejména v tropech Ameriky a Afriky a exportují se především pochutiny a tropické ovoce. Výnosy z plantážního zemědělství směřují do vyspělých zemí, jejichž společnosti plantáže vlastní. Tento typ zemědělské výroby proto neřeší problémy výživy rozvojových zemí.

Pokročilejším typem je závlahové zemědělství monzunových oblastí Asie, které umožňuje pravidelné sklizně rýže. Ve spolupráci s vyspělými zeměmi světa se v 60. a 70. letech 20. století v některých zemích např.: v Asii Indie, Pákistán, Indonésie uskutečnily tzv. Zelené revoluce, které použitím moderních metod - vyšlechtěním nových, výnosnějších odrůd plodin, chemizací rostlinné výroby, umělým zavlažováním - zvýšily zemědělskou produkci a zajistily daným zemím potravinovou soběstačnost.

Žádné komentáře:

Okomentovat